Den země alias den D pro ježka Bodlíka

Jaro pokročilo, počasí se oteplilo a pomalu nastal čas, kdy měl náš ježek opustit teplo i bezpečí své školní ohrádky a začít opět spoléhat na své lovecké pudy v přírodě.

Náš velký den připadl na středu 22. dubna, tedy symbolicky přímo na Den Země. Dřevěný domeček, ve kterém u nás Bodlík bydlel, jsme naložili na kárku, ježka opatrně přendali do krabice a vyrazili jsme na kopec k lesu, kde máme školní krmelec. Do začátku jsme mu přibalili i misku s vodou a zásobu granulí. Cesta k vyhlédnutému místu byla dost dlouhá, ale zájemců o nesení krabice bylo tolik, že se děti musely střídat v krátkých intervalech, aby se na všechny dostalo.

Pro domeček jsme vybrali stinné místo, které jsme zamaskovali starým senem z krmelce a větvemi. Následovalo poslední vážení a oblíbené hlazení na rozloučenou. Poté už Bodlík zalezl do svého starého domku v novém domově. Ve škole jsme pro něj navíc sepsali spoustu krásných vzkazů, které jsme mu u domečku společně přečetli.

Ještě jsme zkusili před domek umístit foto-kameru z krmítka, kterou jsme si pořídili z projektu Nadace Ivana Dejmala. A úspěšně! Podařilo se zachytit i jeho první kroky na svobodě. Kolem sedmé hodiny večer se Bodlík naposledy ukázal – zvědavě zkoumal okolí, očichával, a dokonce olizoval objektiv kamery. Pak se definitivně vydal vstříc lesu. Držíme mu palce, ať se mu v divočině daří, vyhne se nebezpečí a brzy si najde nějakou ježčí slečnu.